Co je efekt přihlížejícího? Tento znepokojivý jev vás může stát i život

Setkali jste se již někdy s efektem přihlížejícího v praxi? Tento jev byl popsán již v šedesátých letech dvacátého století, ale znepokojení budí dodnes. Jak mu předcházet?

Co je efekt přihlížejícího?

Psychologický jev zvaný efekt přihlížejícího (bystander efekt) nastává ve chvíli, kdy dojde k nějaké nouzové situaci a na místě je mnoho svědků. Podle efektu přihlížejícího se šance na zásah snižuje s rostoucím počtem přítomných. Ačkoliv to zní zvláštně, čím více lidí nouzové situaci přihlíží, tím je šance toho, že někdo zakročí a pomůže nižší.

Zkoumání efektu přihlížejícího

Důkladného zkoumání se tento jev dočkal v 60. letech 20. století. Impulsem k jeho bližšímu zkoumání bylo zejména zabití Kitty Genovese v roce 1964 v New Yorku. Kitty byla 28letá žena, která pracovala jako barmanka v New Yorku a v časných ranních hodinách byla 13. března 1964 znásilněna ubodána k smrti ve čtvrti Queens. Dva týdny po události vyšel The New York Times článek o tom, že události přihlíželo 38 lidí, ale nikdo z nich nezasáhl. Právě to vedlo psychology Bibba Latané a Johna Darleyho k výzkumu tohoto jevu. Jak se později ukázalo, článek, jenž v novinách vyšel, byl lživý a zabití mladé ženy nikdo nepřihlížel.

Experiment s kouřem v místnosti

Bibb Latané a John Darley provedli sérii pokusů, jejichž cílem bylo zjistit, jak se mění lidské chování v nouzových situacích, pokud jsou přítomni také další lidé. Jedním z experimentů byl pokus s kouřem vnikajícím do místnosti. Ten spočíval v tom, že účastník experimentu seděl v místnosti, kterou se postupně začal šířit kouř. Úkolem účastníka bylo vyplňování dotazníku. Když byl v místnosti sám, v drtivě většině případů z místnosti buď odešel nebo nahlásil, co se děje. Jakmile ale byli k účastníkovi přidáni další lidé, kteří měli za úkol nečinně přihlížet, věnovat se svému dotazníku a kouře si nevšímat, účastník si ve většině případů kouře také nevšímal a nouzovou situaci nijak neřešil.

Experiment na ulici

Druhý experiment probíhal přímo v ulicích. Najatý herec měl za úkol zinscenovat epileptický záchvat. Pokud tento záchvat sehrál na ulici, kde bylo méně lidí, měl paradoxně větší šanci na záchranu. Z experimentu na ulici jednoznačně vyplynulo, že čím méně lidí nouzové situaci přihlíží, tím větší má postižený člověk šanci na záchranu. Herci totiž pomohlo 85 % dvoučlenných skupin, ale pouze 31 % šestičlenných.

Experiment se zlomenou nohou

Dvojice psychologů v rámci zkoumání efektu přihlížejícího provedla ještě další sérii experimentů. Účastníci opět dostali za úkol vyplňování dotazníku, ale tentokrát byli z práce vyrušeni zvukem zlomené nohy a voláním o pomoc neznámé dívky. Opět se potvrdilo, že pokud byl účastník v místnosti sám, nabídl dívce pomoc. Jakmile ale bylo v místnosti více lidí, dívka volala o pomoc ve více jak polovině případů marně.

Proč máme tendenci nepomáhat?

Pojďme si nyní vysvětlit, proč nemáme v davu snahu pomoci a situaci jen nečinně přehlížíme, ačkoliv často může jít o život.

Rozptýlení zodpovědnosti

Jedním z důvodů, proč v davu nikdo nenabídne pomocnou ruku, je takzvané rozptýlení zodpovědnosti. Lidé jednoduše předpokládají, že zasáhne někdo jiný a situaci vyřeší, a proto nemají snahu zasahovat sami.

Pluralistická ignorance

Ve větším davu se projevuje také takzvaná pluralistická ignorance. Když jsme součástí davu, naše motivace nabídnout pomocnou ruku se snižuje. Důvodem může být i to, že se jedinec bojí, že situaci nedokáže správně vyřešit a nemá k tomu potřebné znalosti, tudíž bude vypadat neprofesionálně či dokonce hloupě.

Bystander efekt v online prostředí

S rozmachem internetu se s takzvaným bystander efektem můžeme setkávat mnohem častěji. Příkladem efektu přihlížejícího v online prostředí jsou například kyberšikana či trolling. V online prostředí se chováme podobně jako v reálném světě. Jakmile si přečteme nějaký komentář, který je urážlivý, znepokojivý či zesměšňující, můžeme zasáhnout a daného uživatele nahlásit, ale většinou si řekneme, že daný komentář viděli stovky či tisíce jiných lidí a někdo z nich se může ozvat.

Zároveň efekt přihlížejícího na internetu podporuje také anonymita. Mnoho z nás má pocit, že jsme v online prostředí pouhými pozorovateli a nemusíme nijak zasahovat. V některých situacích je ale lepší zasáhnout a urážlivé a znepokojivé komentáře nahlásit.

Malé činy mohou zachránit život

Lze efektu přihlížejícího předcházet? Naštěstí ano. Vyžaduje to ale iniciativu a trénink na nouzové situace. Jakmile se někdy ocitnete v situaci, která bude učebnicovou ukázkou bystander efektu, je důležité zaměřit pozornost na konkrétní osoby. Pokud neznáte jména kolemjdoucích, mluvte na ně na základě jejich nápadných znaků – všimněte si barvy jejich trika, kabelky, bot a podobně.

Jakmile je přímo oslovíte a dáte jim konkrétní úkol, zapojí se do dění kolem sebe. Zároveň je dobré absolvovat kurz první pomoci a zvýšit si tak sebevědomí a také kompetence. Jakmile byste se někdy stali svědky nehody a nikdo jiný by nezasáhl, mohli byste být iniciátory pomoci vy, protože k tomu budete mít potřebné znalosti.

Pokud se někdy ocitnete v situaci, která bude ukázkou efektu přihlížejícího, buďte tím jedincem, který aktivně zasáhne a třeba i někomu zachrání život. Kdybyste se v dané situaci někdy ocitli vy sami, určitě byste pomoc cizího člověka také ocenili.

Zdroj text: www.wikipedia.org, www.psychologytoday.com

Zdroj foto: www.freepik.com