Může nás dlouhé zírání do telefonu unavit víc než fyzická práce?
Na první pohled to zní nesmyslně. Jak by se dalo srovnávat nekonečné scrollování obrazovky s těžkou dřinou na stavbě nebo s osmihodinovou směnou v továrně? Jenže únava není jen o svalech. To, co se děje v hlavě, dokáže vyčerpat víc než lopata v ruce. A moderní technologie to dokazují dnes a denně.
Mozek jako největší žrout energie
Mozek je sice velký asi jako květák, ale spotřebuje čtvrtinu energie, kterou denně přijmeme. I když jen sedíme a díváme se na displej, tenhle orgán jede na plný výkon. Neustále vyhodnocuje vizuální podněty, čte texty, reaguje na notifikace, přepíná mezi stovkami drobných úkolů. Je to jako by běžel maraton, jen místo nohou používá nervové spoje. Není proto divu, že po hodinách na telefonu přijde pocit vyčerpání, i když tělo fyzicky skoro nic nedělalo.
Oči pod tlakem
Jedním z prvních orgánů, který dostává zabrat, jsou oči. Neustálé ostření na malou plochu, modré světlo z displeje a nedostatek mrkání vedou k únavě, která se nezdá dramatická, ale sčítá se. Po několika hodinách začne pálit zrak, objevují se bolesti hlavy a mozek musí pracovat ještě víc, aby obraz zůstal ostrý. Je to podobné, jako kdybyste celý den mačkali jeden sval – nezdá se to náročné, dokud nepřijde křeč.
Neustálý boj s pozorností
Další problém je psychologický. Sociální sítě, zprávy a videa jsou navržené tak, aby udržely naši pozornost co nejdéle. Mozek ale není nastavený na nekonečné přepínání mezi rychlými podněty. Každý nový obrázek, každé krátké video, každá notifikace spouští malou reakci, dávku dopaminu, očekávání, napětí.
Jenže tahle hra na odměny postupně vysává energii. Když mozek přepíná stovky krátkých podnětů denně, spotřebovává víc sil, než kdyby se soustředil na jeden úkol. Výsledek je paradoxní: po „odpočinku“ na telefonu je člověk často víc unavený než po práci.
Porovnání s fyzickou dřinou
Fyzická práce unaví svaly, ale paradoxně může nechat hlavu odpočinutou. Kopání, nošení nebo manuální činnost jsou rytmické, mozek jede v jednoduchém režimu, tělo pracuje a mysl se uvolňuje. U telefonu je to naopak: tělo je v klidu, ale mozek jede na vysoké otáčky.
Proto po celodenním sledování displeje můžete cítit stejné, nebo dokonce větší vyčerpání než po fyzické aktivitě. Nejde jen o energii, ale i o kvalitu té únavy. Fyzická práce často přináší pocit, že jsme něco udělali. Zírání do telefonu zanechá jen pocit prázdnoty.
Skrytá cena multitaskingu
Telefon nás nutí k multitaskingu, i když si to neuvědomujeme. Přečíst zprávu, odpovědět, vrátit se ke scrollování, kliknout na odkaz, znovu zpátky. Mozek přepíná mezi desítkami malých úkolů, které se tváří nenápadně. Jenže každé tohle přepnutí stojí čas i energii. Neurovědci mluví o takzvané rozhodovací únavě. Čím víc drobných rozhodnutí denně uděláme, tím méně energie zůstává na ta důležitá. Proto je člověk po večeru na telefonu vyždímaný, přestože fyzicky seděl v křesle.
Dalším faktorem je stres. Notifikace, pracovní e-maily, sociální porovnávání – to všechno zvedá hladinu stresových hormonů. Tělo je v pohotovosti, jako kdyby se mělo bránit útoku, ale fyzický výdej nepřichází. Energie se hromadí, tělo ji nemá kde spálit, a únava se usazuje jako těžký oblak. Je to podobné, jako když držíte auto na volnoběh a zároveň sešlápnete plyn. Motor jede naplno, ale auto se nehýbe. Po pár hodinách takového volnoběhu je motor přehřátý.
Narušení spánku
Telefonická únava se promítá i do spánku. Displeje narušují produkci melatoninu, hormonu, který připravuje tělo na odpočinek. Dlouhé zírání do telefonu večer posouvá usínání a zhoršuje kvalitu spánku. Tělo se neobnoví tak, jak by mělo, a ráno vstáváme ještě unavenější. Po fyzické práci je to naopak. Tělo se dožaduje odpočinku a spánek bývá hlubší. Proto není divu, že po víkendovém „odpočinku“ u telefonu se cítíme vyčerpaní, zatímco po víkendu plném výletů a pohybu často svěží.
Dlouhodobé vystavení mozku obrazovkám bez pohybu může vést k chronické únavě. Lidé začínají trpět bolestmi hlavy, nespavostí, podrážděností, někdy i depresemi. Je to tichý proces. Tělo nesignalizuje bolestí svalů, ale pomalým vyhasínáním energie. Fyzická práce má jasné limity. Když tělo nemůže, zastaví. U telefonu žádné varování nepřichází, dokud není pozdě. Proto je tahle únava zrádná a snadno se podceňuje.
Jak hledat rovnováhu?
Pointa není v tom, že by telefon byl sám o sobě nepřítel. Je to nástroj. Ale když se z nástroje stane hlavní způsob trávení volného času, začínají problémy. Rovnováha mezi digitálním a fyzickým světem je klíčová. Stačí častěji vyměnit displej za procházku, místo scrollování si zacvičit, nebo aspoň nechat telefon na stole a protáhnout se. Mozek se tak nadechne, tělo dostane impuls a únava se promění v přirozený pocit, který má smysl. Podobně jako po fyzické práci.
Ano, telefon může unavit víc než fyzická práce. Ne svaly, ale hlavu. Mozek pod tlakem obrazovky spotřebovává energii rychleji, než si uvědomujeme, a když k tomu přidáme stres a špatný spánek, výsledkem je pocit vyčerpání, který nemá jasnou příčinu. Je to únava moderní doby. Tichá, nenápadná, ale o to silnější. A dokud si to nezačneme hlídat, bude nás vyčerpávat víc než jakákoli těžká dřina.
Zdroj textu: https://www.frontiersin.org, https://longevity.stanford.edu
Zdroj foto: www.freepik.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos