Proč je ve skutečnosti citlivý člověk silnou osobností?

„Nebuď, tak citlivý“, je běžné, co uslyšíte od mnoho lidí z okolí. Neberte jejich tvrzení jako výsměch. A rozhodně v sobě své emoce nepotlačujte. Klidně plačte, když to tak cítíte.

Když tak neučiníte, emoce se mohou projevit jako hněv, který je pak mnohem těžší zpracovat…někdo jako známku sebeovládání zabředne do stavu emočního „chladu“.

Emoční reakce se odehrává uvnitř v nás, i když navenek nemusíme jevit žádné příznaky.  Emoce a energie z nich proudí stále. Někdy jde především o pocity viny nebo dokonce úzkosti. 

Popření silných emocí může v průběhu času způsobit necitlivost

Nic necítit, není dobré pro nikoho, zvláště poté, když je vaše drahá polovička opak. Citlivý člověk má problém s tím, že takové chování chápe jako lhostejnost a nedostatek podpory. Tím snáze se dostane do deprese. Takové vakuum ve kterém začnete žít se vám jednou vymstí. Jakýkoliv pocit pohody bude pryč.

Začněte si vážit svého emocionálního „já“

Najděte krásu v jednoduchých věcech jako je třeba padající listí nebo mrak lemovaný do růžova slunečním světlem. Na všem se dá najít to hezké. 
Ačkoli je napomenutí „nebýt tak citlivý“ často koncipováno jako způsob, jak být silnější, v některých případech to vede k opaku. Kdo totiž přestane být citliví, nemá ani soucit s těmi, kteří trpí. Vysílá tím zprávu, že jako cítící bytost, nemá potřebu se starat jeden o druhého, což je špatně.

Místo toho se snažte určitou citlivost probudit, protože to je to, co je zdrojem naší společné lidskosti a propojení se zbytkem světa. Chceme-li pomoci druhým překonat utrpení, musíme být citliví. Jinak se vyzbrojujeme vlastnostmi, které nás oddělují od lidských potřeb. Je však nutné udržet hranici mezi funkčním soucitem a ochromujícím zoufalstvím. Vždy jednejte s láskou, bez ohledu na to, jak těžké to je…