Víte co je čokoláda? Ukážeme Vám, že ne!

Co doopravdy je čokoláda? Proč se i z klasické černé čokolády ze supermarketů tloustne? Poznejte, jak se českému výrobci daří bořit mýty o čokoládě jako nezdravé sladkosti a dělat zdravou variantu.

Patříte mezi ty, kteří berou čokoládu jako hříšně dobrou kalorickou bombu? Vyčítáte si ať už čtvereček nebo tabulku, která doplňuje Váš nervy obalující rituál? Ať už Vás uličník „Mám na něco chuť“ dovede k tajné skrýši plné čokolády nebo k mrazáku se zmrzlinou, Váš mlsací rituál skončí hned s posledním soustem, kdy ho vystřídají všem známé výčitky. Ale víte, že si tuto chvilku pro sebe, můžete vychutnat i bez nich? A nemusíte chodit daleko! S touto čokoládou je výčitkám konec…

Česká firma Steiner&Kovarik našla způsob jak si čokoládový rituál užít bez výčitek, s přínosem pro tělo a hlavně s chutí. Díky svému přístupu a filozofii Silvie Steinerová a Petr Kovařík našli cestu, jak vyrobit pro tělo prospěšnou, kvalitní a přesto dobrou čokoládu. Silvie a Petr svými produkty ukazují, že se tato tři slova ve spojení s čokoládou nemusí vylučovat, ale naopak spolu tvoří něco dokonalého.

Rozdíl poznáte hned na první pohled. Každý z nás alespoň jednou sáhl v obchodě po extra hořké čokoládě, se záminkou zdravějšího mlsání. Proto nikoho nepřekvapí čokoláda tmavě hnědé až černé barvy. Přemýšleli jste ale někdy, kde se tato černá barva bere?

Samotný upražený kakaový bob má k černé barvě hodně daleko, a tak zůstává rozum stát, kde ta „zdravá“ vysokoprocentní čokoláda ze supermarketu k téhle barvě přišla. Edice čokolád s názvem Aluna, kterou si čokoláda Steiner&Kovarik zpracovává od bobu až po tabulku (bean to bar) dokazuje, že i 100% čokoláda může mít k černé barvě daleko. Napadá Vás, že nepřítomnost černé barvy tabulkové čokolády není v pořádku? Že by snad něco Silvie a Petr zapomněli? Opak je pravdou!

Hořká čokoláda hnědé barvy rozhodně nic nepostradá. Naopak překypuje přidanou hodnotou, o které si její nevlastní černá napodobenina může nechat jenom zdát. Nejen že Silvie a Petr nepřidávají nic k udržení hnědé barvy, ale vynechávají ač neznámý tak zásadní proces, který má pro tabulkové čokolády zásadní význam.

Jak sám Petr uvádí ve své knize Síla hotentota, samotný proces bean to bar znamená 7 kroků, ze kterých nelze vynechat ani jediný. Ve zkratce se jedná o odslupkování, konšování a další, až po otestování kvality. Budete se divit, ale těchto 7 kroků zabere minimálně 3 až 4 dny, jelikož samotné konšování, kde se upražené kakaové boby mění v kakaovou hmotu, trvá 3 dny neustálé práce. A tady vzniká první a velký vykřičník! Myslíte, že by dodavatelé, kteří zvládnou dodávat pro nespočetně mnoho supermarketů, nespočetně velké množství čokolád měli kapacitu tento bean to bar proces dodržet? Buďte si jisti, že ne!

Představujeme Vám chemický proces ALKALIZACE

Velcí výrobci čokolád alkalizaci využívají z jednoho hlavního důvodu, a tím je právě urychlení samotné výroby. Není se čemu divit: „čas jsou přeci peníze“. Bohužel alkalizaci nepoužívají pouze k ušetření času. Dalším stejně významným důvodem použití chemického procesu alkalizace nebo jinak odkyselení, je umění zakrýt nedostatky nekvalitních kakaových bobů jako je hořkost nebo kyselost. Kdyby alkalizace dělala jen toto a nemělo by to žádné následky, asi to čokoládovým fabrikám nebudeme mít zazlé. Alkalizace má však vedlejší účinky, které jsou hlavním faktorem ve znehodnocení čokolády.

Samotný kakaový bob obsahuje nespočet minerálů, antioxidantů a vitamínů, které se při správném zpracování nevytrácí a zůstávají i v samotné tabulkové čokoládě. Nám již známá alkalizace umí změnit i to. Sice pomůže kyselým a hořkým bobům chutnat lépe, ale spolu s tím okrádá čokoládu až o 90% jejich antioxidantů a tělu prospěšných látek.

Česká značka Steiner&Kovarik je jedna z těch, které si na množství antioxidantů a vitamínů v tabulkové čokoládě potrpí, proto jejich bean to bar čokoláda Aluna je nealkalizovaná. A tak, Silvie a Petr boří první mýtus o čokoládě: „Čím tmavší tím lepší.“ I když víme, že alkalizace rozhodně nepřináší nic prospěšného, buďme rádi alespoň za to, že její přítomnost poznáme hned na první pohled. Černá tabulka čokolády, kterou nyní budeme brát spíše jako výstražný vykřičník, než jako záruku kvality, je tím jediným viditelným ukazatelem. Ze zákona se použití alkalizace na etiketě objevit nemusí.

Stejný mýtus bychom mohli pokořit i v kontrastní barvě bílé čokolády.

Podobně jako s hořkou čokoládou, i zde najdeme levné varianty dostupné v supermarketech, které podle české legislativy splňují podmínky bílé čokolády. Čokoláda Steiner&Kovarik našla způsob, jak správně vyrobit bílou čokoládu, aby byla opravdu čokoládou, a jak si na ní pochutnávat i bez kil navíc a s přidanou hodnotou. Tím pravým kouzlem je použití opravdového kakaového másla, které je spolu s kakaovým práškem, který se používá na výrobu hořkých a mléčných čokolád, jednou ze dvou složek kakaového bobu. Samotné kakaové máslo je velmi drahé a pro výrobu pravé bílé čokolády, je jeho použití o 10% větší než uvádí legislativa. Nebude pro Vás překvapením, že supermarketový výrobci nahrazují tuto složku levnějšími variantami, jako je palmový tuk apod. Naše doporučení, hlídat si podíl kakaového másla na etiketě se vyplatí.

 Co myslíte, věděli jste co je čokoláda?