Jak tělo reaguje na dlouhodobý kalorický deficit

Kalorický deficit většina lidí bere jako jednoduchou rovnici. Jíte méně, než kolik spálíte, váha jde dolů a hotovo. Krátkodobě to často funguje přesně takhle. Jakmile ale jíte málo dlouho, tělo si to nepřeloží jako dietní plán, ale jako období nedostatku. A začne se chovat podle toho. Nejde o žádnou sabotáž. Jde o snahu přežít.

Tělo si začne hlídat každou kalorií

Jakmile deficit trvá týdny a měsíce, tělo zpomalí všechny procesy, které nejsou nezbytné. Sníží výdej energie v klidu, omezí spontánní pohyb a šetří tam, kde to jde. I když jíte pořád stejně málo, hubnutí se zpomalí nebo úplně zastaví. Proto se objevuje pocit, že děláte všechno správně, ale výsledek nikde. Tělo si jednoduše zvykne a začne fungovat úsporněji než dřív.

Při dlouhodobém kalorickém deficitu se mění také hormonální signály. Tělo snižuje hormony sytosti, a naopak posiluje signály hladu. Výsledkem je, že máte častěji chuť k jídlu, myslíte na něj víc a hůř se vám odhaduje, kdy už máte dost. Nejde o slabou vůli. Jde o biologickou reakci, která má jediný cíl, dostat do těla energii.

Svaly jdou stranou

Pokud tělu chybí energie dlouhodobě, začne šetřit i na svalech. Svalová hmota je náročná na udržení, a v období nedostatku pro tělo nepředstavuje prioritu. Zvlášť pokud chybí bílkoviny nebo silový pohyb. Úbytek svalů pak celý problém ještě zhorší. Metabolismus se zpomalí víc, tělo je slabší a každodenní pohyb stojí víc energie než dřív.

Mozek nemá rád dlouhodobý hlad

Mozek patří mezi největší spotřebitele energie v těle. Když jí máte málo, projeví se to i na psychice. Objevuje se podrážděnost, horší soustředění, únava a někdy i úzkost. Rozhodování je těžší, motivace kolísá a běžné věci působí náročněji než dřív. Mnoho lidí si to vykládá jako psychické selhání. Ve skutečnosti jde o signál, že tělu chybí palivo.

Regenerace a imunita

Při dlouhodobém deficitu tělo přesouvá energii k základním funkcím. Regenerace, obnova tkání a imunita ztrácejí prioritu. Rány se hojí pomaleji, nemoc přijde snadněji a tělo se hůř vzpamatovává z fyzické zátěže. U žen se může rozházet cyklus, u mužů klesá hladina testosteronu. Tělo tím jasně říká, že nemá dost zdrojů ani na dlouhodobé fungování.

Vztah k jídlu se začne měnit

Dlouhodobý kalorický deficit často změní i to, jak o jídle přemýšlíte. Jídlo se dostává do popředí, roste riziko přejídání a nárazových výpadků. Čím déle deficit trvá, tím silnější bývá vnitřní tlak. Právě tady vzniká jojo efekt. Ne proto, že by člověk selhal, ale proto, že tělo si bere zpět to, co mu dlouho chybělo.

Krátkodobý kalorický deficit může fungovat. Jakmile se ale stane dlouhodobým režimem bez přestávek, bez dostatku živin a bez respektu k signálům těla, začne víc brát než dávat.

Výkon a chuť k pohybu

Dlouhodobý kalorický deficit se často projeví i tím, že mizí chuť hýbat se. Ne proto, že by člověk zlenivěl, ale proto, že tělo šetří energií, kde může. Pohyb, který byl dřív samozřejmý, začne působit náročněji, regenerace trvá déle a výkon postupně klesá. Tělo si vybírá, na co energii použije, a fyzická aktivita v tomhle režimu ztrácí prioritu.

Tohle zpomalení je zrádné hlavně proto, že přichází nenápadně. Člověk má pocit, že se snaží víc, ale výsledek je horší než dřív. A právě tady se často láme motivace a objevuje frustrace.

Proč tělo reaguje jinak, než by člověk čekal

Lidské tělo není nastavené na dlouhodobý nedostatek v prostředí, kde je jídlo běžně dostupné. Jakmile vyhodnotí situaci jako ohrožení, přepne do ochranného režimu a začne pracovat proti snaze hubnout. Ne z trucu, ale z čistě biologického hlediska. Cílem není štíhlost, ale přežití.

Proto dlouhodobý kalorický deficit málokdy vede k udržitelnému výsledku. Tělo si pamatuje období nedostatku a při první příležitosti se snaží zásoby obnovit. Bez postupnosti, bez pauz a bez dostatečného příjmu živin se tak i dobře míněná snaha může obrátit proti tomu, kdo ji drží.

Zdroj foto: www.freepik.com

Zdroje tetu: who.int, nih.gov, health.harvard.edu, mayoclinic.org