Proč některým lidem nestačí osm hodin spánku a jiní přežijí se čtyřmi?

Osm hodin spánku denně, to se říká, že je ideál. Jenže realita bývá mnohem pestřejší. Někdo po čtyřech hodinách vstane čerstvý jako ranní káva, jiný po deseti sotva rozlepí oči. A i když si dá volno, vyspí se do růžova, a stejně se cítí vyždímaný. Jak je možné, že spánek funguje tak rozdílně, když máme všichni víceméně stejné tělo?

Spánek není jen o délce, ale o kvalitě

To, co rozhoduje o tom, jak se ráno cítíme, nejsou jen hodiny na budíku. Důležitější je, v jakých fázích a jak hluboko během noci spíme. Spánek se střídá ve vlnách. Lehký, hluboký a REM fáze. Každá z nich má jiný účel a dohromady tvoří dokonalý systém údržby těla.

V hlubokém spánku se opravují tkáně, regenerují svaly a čistí mozek od toxinů. REM fáze je zase chvíle, kdy se třídí vzpomínky, ukládají informace a zpracovávají emoce. Pokud se v noci často budíme nebo se nám nedaří dostat do hluboké fáze, tělo sice „nasbírá“ osm hodin, ale z hlediska kvality je to, jako kdybyste spali tři.

Proto se někdo po krátkém, ale klidném spánku cítí výborně, zatímco jiný se po dlouhé noci probudí vyčerpaný. Je to podobné jako s jídlem. Nezáleží jen na množství, ale i na tom, co jíme.

Geny, které rozhodují, kolik spánku potřebujeme

Potřeba spánku je z velké části genetická. Existují lidé, kteří mají mutaci v genu DEC2, díky ní jejich mozek regeneruje rychleji a potřebuje méně času na obnovu. Takzvaní „short sleepers“ si vystačí se čtyřmi nebo pěti hodinami, a přesto fungují naplno. Je jich ale jen pár procent populace.

Naopak u lidí, kteří mají jinou variantu spánkových genů, je potřeba delšího spánku zcela přirozená. Jejich tělo jednoduše potřebuje víc času na to, aby prošlo všemi opravnými fázemi. Kratší spánek jim nestačí a brzy se to projeví podrážděností, horší pamětí, vyšším tlakem nebo oslabenou imunitou.

Takže když vám někdo tvrdí, že spí jen čtyři hodiny a cítí se skvěle, pravděpodobně k tomu má genetické předpoklady. A napodobovat ho je asi stejně rozumné, jako chtít běhat maraton bez tréninku.

Nedostatek spánku

Chronický nedostatek spánku se neprojeví hned. Ze začátku se tělo přizpůsobí. Mozek přepne do úsporného režimu, kde zvládá fungovat na minimum. Jenže to má svou cenu. Postupně se zhoršuje soustředění, ztrácí se emoční rovnováha, tělo přestává správně regulovat hladinu hormonů a cukru.

Dlouhodobé nevyspání narušuje hladiny leptinu a ghrelinu, hormonů, které řídí hlad a sytost. Když spíme málo, tělo chce víc jídla, hlavně sladkého a tučného. Proto se s nedostatkem spánku často pojí přibírání na váze. Zároveň se snižuje citlivost na inzulin, což zvyšuje riziko cukrovky. Nedostatek spánku ovlivňuje i imunitu. Tělo se v noci čistí a opravuje. Když mu tu možnost bereme, hromadí se záněty, buňky se hůř regenerují a člověk se cítí unavený, i když si myslí, že má dost energie.

Přemíra spánku

Na opačné straně stojí lidé, kteří spí dlouho, ale stejně se cítí rozbití. Tady bývá problém v kvalitě spánku. Tělo sice leží v posteli osm hodin, ale mozek nedostane prostor na hlubokou regeneraci. Často za to může stres, modré světlo z obrazovek nebo nepravidelný rytmus spánku.

Stresový hormon kortizol je obzvlášť zákeřný. Když ho máme večer v krvi příliš, mozek nedokáže přejít do klidového režimu. Tělo sice spí, ale vnitřně běží na pohotovost. Proto se ráno cítíme, jako bychom celou noc hlídali. Další viník je modré světlo z displejů. Mozek si ho vykládá jako denní signál, takže oddálí tvorbu melatoninu, hormonu spánku. Výsledek? Usneme později, fáze spánku se posunou, a i když si dopřejeme osm hodin, nejsou to ty, které tělo potřebuje.

Není spánek jak spánek

Zajímavé je, že i prostředí hraje velkou roli. Spánek v chladnější místnosti, kolem 18 stupňů, bývá hlubší a klidnější. Tělo se lépe regeneruje a přechází do opravné fáze rychleji. Naopak přetopené prostředí spánek mělký, mozek musí hlídat teplotu a organismus se nepřepne do úsporného režimu.

Důležitá je také pravidelnost. Když chodíme spát a vstáváme v různou dobu, tělo nemá šanci nastavit vnitřní rytmus. Biologické hodiny se rozladí a mozek netuší, kdy má vypnout. Proto se mnoha lidem spí nejlépe na dovolené. Rytmus dne se ustálí a tělo přesně ví, co má dělat.

A pak jsou tu i individuální rozdíly. Ženy mají často lehčí spánek kvůli hormonům, starší lidé se budí častěji, zatímco mladí potřebují víc hlubokého spánku. Každý organismus má své tempo, které nejde úplně přeučit.

Tělo ví, kolik potřebuje

Nakonec je to jednoduché. Tělo se umí řídit samo. Když spíme příliš krátce, dá nám to vědět. Když spíme příliš dlouho, také. Není důležité držet se přesného čísla, ale poslouchat, co nám říká vlastní rytmus. Někdo funguje skvěle s pěti hodinami, jiný potřebuje devět, a obojí je v pořádku.

Spánek je jako otisk prstu. Každý ho má jiný. Důležité je, aby byl kvalitní, pravidelný a aby tělo mělo čas udělat svou práci. Protože i když se dá chvíli jet bez spánku, dlouhodobě se to vždycky vrátí. A nakonec možná bychom se měli míň ptát, kolik hodin spíme, a víc, jak se po nich cítíme. Protože právě to je nejlepší měřítko, jestli našemu tělu dáváme, co opravdu potřebuje.

Zdroj textu: https://www.sciencefocus.com, https://www.medicalnewstoday.com

Zdroj foto: www.freepik.com