Proč se vám dělá špatně v autě?

Všichni to známe. Stačí pár zatáček, pohled z okna nebo chvíle na telefonu a najednou je vám divně. Žaludek na vodě, studený pot, pocit, že potřebujete zastavit. Přitom jste třeba vůbec nic nejedli nebo jste jinak v pohodě. Nevolnost v autě je nepříjemná věc, která dokáže zkazit i krátkou cestu, a překvapivě se netýká jen dětí. Řeší ji spousta dospělých, jen se o tom moc nemluví.
Na první pohled to působí jako problém žaludku, jenže ve skutečnosti se všechno odehrává hlavně v hlavě. Přesněji řečeno v tom, jak mozek vyhodnocuje informace z očí a vnitřního ucha. A když tyhle dvě věci spolu nesedí, tělo začne reagovat způsobem, který vám rozhodně nepřijde příjemný.
Co se děje v těle, když se vám udělá špatně
Základní problém je v tom, že tělo dostává protichůdné signály. Oči říkají jednu věc, vnitřní ucho druhou. Když sedíte v autě a koukáte třeba do mobilu nebo na sedadlo před sebou, vaše oči mají pocit, že jste v klidu, jenže vnitřní ucho, které hlídá rovnováhu, registruje pohyb, zrychlení, brzdění a zatáčky.
Mozek se snaží tyhle informace spojit, ale nejde mu to, a výsledek je zmatek, který vyhodnotí jako problém. A tady přichází zajímavá věc. Tělo tenhle stav historicky spojuje s otravou, protože podobný nesoulad vzniká třeba při působení toxinů, a reakce je pak logická, snaží se „zbavit problému“, což se projeví nevolností.
Proto se objevují typické příznaky. Pocit na zvracení, studený pot, bledost, únava nebo slinění. Tělo se připravuje na to, že bude muset něco řešit, i když ve skutečnosti jen sedíte v autě.
Proč to někdo má a jiný ne?
Citlivost na pohyb je hodně individuální. Někteří lidé zvládnou číst v autě bez problémů, jiným stačí pár minut a je jim zle. Velkou roli hraje věk, proto se to častěji objevuje u dětí, jejichž rovnovážný systém ještě není úplně „vyladěný“.
Svoji roli má i únava, stres nebo celkový stav organismu. Když jste nevyspalí nebo ve stresu, tělo reaguje citlivěji. Stejně tak může hrát roli i genetika. Někdo má prostě větší sklon k tomu, že jeho mozek tyhle signály hůř zpracovává.
Zajímavé je, že řidič má problém jen výjimečně, a důvod je jednoduchý. Sleduje cestu, očekává pohyb a jeho mozek má dostatek informací, aby situaci správně vyhodnotil. Spolujezdec je v pasivní roli, a právě tam vzniká problém.
Co situaci zhoršuje?
Jedna z nejhorších kombinací je telefon v ruce. Oči jsou fixované na malý displej, tělo je v pohybu a mozek někde úplně mimo. To je skoro jistota, že se dřív nebo později ozve žaludek.
Podobně funguje čtení nebo sledování detailů v autě. Čím méně vaše oči registrují pohyb okolí, tím větší nesoulad vzniká. Problém může zhoršit i špatné větrání, těžké jídlo před cestou nebo silné pachy v autě. Svoji roli hraje i styl jízdy. Prudké brzdění, rychlé zatáčky nebo neplynulá jízda dávají tělu další důvod reagovat.
Co pomáhá?
Základ je srovnat signály, které tělo dostává. Pomáhá dívat se ven, ideálně do dálky, kde mozek lépe chápe, že se pohybujete. Sedět vpředu místo vzadu taky dělá rozdíl, protože máte lepší přehled o tom, co se děje.
Důležité je omezit věci, které problém zhoršují. Telefon, čtení nebo sledování detailů v autě jsou první na řadě. Pomáhá i čerstvý vzduch, klidnější jízda a lehké jídlo před cestou, a někomu fungují i drobnosti jako žvýkání, zázvor nebo změna polohy těla. Neexistuje jedno řešení pro všechny, ale kombinace těchhle věcí většinou pomůže.
Dobrá zpráva je, že se to může zlepšit, protože tělo se dokáže adaptovat, pokud je pohybu vystavené pravidelně. Proto někteří lidé, kteří dřív problém měli, ho časem téměř přestanou řešit.
Neznamená to, že zmizí úplně, ale reakce bývá slabší. Mozek se naučí lépe zpracovávat informace a nesoulad už není tak výrazný.
Zdroj foto: freepik.com
zdroje textu: mayoclinic.org, nhs.uk, clevelandclinic.org, webmd.com
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos







