Proč nám po některých potravinách bývá smutno?

Jídlo je radost. Aspoň tak si ho většina lidí spojuje. S chutí, pohodou, společným stolováním. Jenže někdy přijde zvláštní efekt: místo spokojenosti dorazí skleslá nálada, únava nebo dokonce pocit smutku. Jak je možné, že něco, co má tělu dodat energii, dokáže naopak stáhnout náladu dolů?

Cukr jako rychlá euforie s tvrdým dojezdem

Sladké dobroty mají pověst povzbuzovače nálady. A není to náhoda – cukr krátce po požití spustí prudký nárůst hladiny glukózy v krvi a mozek vyplaví dopamin. Jenže tahle euforie netrvá dlouho. Jakmile hladina cukru zase spadne, přichází propad energie, který se často projeví i psychicky. Člověk se cítí podrážděný, bez elánu a někdy i smutný. Je to doslova cukrový kolotoč.

Těžká jídla a únava místo radosti

Dalším viníkem jsou těžká mastná jídla. Typická nedělní pečeně, smažený řízek nebo hutný fast food můžou chutnat skvěle, ale trávení takového jídla stojí tělo spoustu energie. Když se krev přesune do trávicí soustavy, mozek dostává méně kyslíku i živin. Výsledek? Únava a pocit, že byste si nejraději lehli. Jenže protože jídlo mělo být jakousi odměnou, vzniká zvláštní kontrast. Místo radosti přichází zklamání a někdy i lehká skleslost.

Čím dál víc studií ukazuje, že střeva a mozek jsou propojené mnohem víc, než jsme si mysleli. Takzvaná střevní osa vysílá signály, které přímo ovlivňují naši náladu. Pokud jíme potraviny, které narušují střevní mikroflóru, jako třeba příliš průmyslově zpracované produkty, mikrobiom reaguje podrážděně. A s ním i naše psychika. Pocit smutku po nevhodném jídle tak nemusí být jen náhoda, ale důsledek toho, že naše „druhé já“ ve střevech není spokojené.

Alkohol a melancholie

Mnoho lidí sáhne po sklence vína nebo piva s pocitem, že jim zlepší náladu. Krátkodobě to funguje, alkohol uvolňuje zábrany, navozuje pocit lehkosti. Jenže po odeznění účinku přichází melancholie. Alkohol totiž narušuje rovnováhu neurotransmiterů v mozku a zároveň dehydruje. Proto není divu, že po večírku, kdy měl být člověk veselý, se druhý den cítí spíš sklíčený.

Když tělo říká, že něco nesedí

Občas je za smutkem po jídle i obyčejná intolerance nebo alergie. Někomu nesedí laktóza, jinému lepek. Po požití takové potraviny může přijít nadýmání, bolesti břicha nebo jiné potíže. A s fyzickým dyskomfortem jde dolů i nálada. Mozek totiž reaguje na signály těla, a když je organismus v nepohodě, psychika to odráží.

Nemalou roli hraje i samotná hlava. Někdy dobrovolně jíme i potraviny, o kterých víme, že nám neprospívají. Člověk si dá fast food a už při jídle si vyčítá, že to není zdravé. Po dojezdu se tak přidá pocit viny. Jindy jíme jídlo spojené s nějakou vzpomínkou – třeba to, které nám kdysi někdo znechutil. Smutek pak nevzniká jen z fyziologických důvodů, ale i z emočních asociací.

Nedostatek spánku a jeho vliv

Někdy jídlo není hlavní viník. Pokud člověk spí málo, organismus reaguje na potravu citlivěji. Po těžkém jídle přichází dvojnásobná únava, po sladkostech prudší propad energie. Mozek, který jede na rezervy, vyhodnocuje signály z těla negativněji. A tak místo spokojeného „bylo to dobré“ přichází náladový výkyv. Někdy je tedy smutek po jídle spíš důsledkem životního stylu než samotného menu.

Kultura a očekávání

Další zajímavý rozměr má i kultura. V některých rodinách nebo společnostech je jídlo spojeno s velkým očekáváním. Má být odměnou, výrazem lásky nebo dokonce důkazem péče. Jenže když zážitek nesplní očekávání, člověk cítí zklamání. Někdy ani nejde o to, co jsme snědli, ale o to, že to nebylo tak dobré, jak mělo být. A i to může vyvolat pocit prázdnoty nebo smutku.

Když pomůže změna přístupu

Smutek po jídle ale nemusí být trvalý stav. Hodně udělá způsob, jak k jídlu přistupujeme. Pokud se najíme v klidu, bez mobilu, bez spěchu a vnímáme, co vlastně jíme, tělo reaguje jinak. Jídlo se lépe tráví, hlava nemá pocit chaosu a celkový dojem je pozitivnější. Občas tedy stačí změnit prostředí nebo tempo stolování, aby se i z obyčejného talíře stal zdroj radosti, ne frustrace.

Není to jen o tom, co je na talíři, ale i o tom, kde ho jíme. Rychlý oběd v hlučné kantýně nebo ve stresu mezi schůzkami často zanechá úplně jiný dojem než stejné jídlo snědené v klidu doma. Prostředí se zapisuje do celého zážitku a mozek si ho propojí s emocemi. Když je kolem chaos, tělo se nenaladí na trávení a po jídle zůstane pocit tíhy nebo neklidu.

Smutek jako vodítko, ne nepřítel

Není nutné brát skleslost po jídle jako selhání. Naopak, může to být signál, který nám tělo dává, abychom si všimli, že něco není v rovnováze. Ať už jde o konkrétní potravinu, špatný čas stolování nebo celkový životní styl. Vnímat tyhle signály může být první krok k tomu, jak si poskládat jídelníček a denní rytmus tak, aby nám víc vyhovoval.

Je tedy jasné, že jídlo není jen palivo. Každá potravina má vliv nejen na tělo, ale i na naši psychiku. Smutek po jídle může být kombinací chemie, biologie i myšlenek. Ačkoli se nedá říct, že by konkrétní potravina byla depresivní, určitý způsob stravování může k horší náladě přispívat.

Nálada po jídle není jen o tom, jestli nám chutnalo. Proto má smysl všímat si, co s námi různé potraviny dělají, a hledat rovnováhu, která tělu i hlavě vyhovuje. Smutek po jídle nemusí být záhada, je to signál, že tělo a mysl spolu vedou rozhovor, a ne vždycky jde o příjemný dialog.

Zdroj textu: https://www.massgeneralbrigham.org, https://www.frontiersin.org

Zdroj foto: www.freepik.com