Léčba rakoviny tlustého střeva

Rakovina tlustého střeva Příznaky Léčba Prevence

Při podezření na rakovinu tlustého střeva je nejprve nutné specializované vyšetření na gastroenterologickém oddělení, při němž je důkladně vyšetřen vnitřek střeva. Podle závažnosti problémů pacienta může lékař zvolit buďto méně náročnou metodu rentgenového vyšetření pomocí kontrastní látky, nebo takzvanou kolonoskopii, kdy je vnitřek tlustého střeva důkladně vyšetřen pomocí tenké hadičky zvané kolonoskop.

Rentgenové vyšetření se volí u pacientů při preventivních prohlídkách a s menšími problémy, kdy se nepředpokládá nutnost okamžitého zásahu. Pacient je tak ušetřen nepříjemného a někdy také bolestivého vyšetření. Pokud však rentgenové vyšetření přesto odhalí nějaké cizí útvary ve střevě, je nutné provést další dovyšetření pomocí kolonoskopu.

Oproti tomu při kolonoskopii je možné nalezené podezřelé útvary ve střevě rovnou odstranit, případně odebrat jejich část, která se posléze vyšetří z hlediska přítomnosti rakovinotvorných buněk – tento postup se nazývá biopsie. Podle výsledků kolposkopického vyšetření a případné biopsie je pak stanovena vhodná léčba.

Jaké jsou možnosti léčby zhoubného nádoru tlustého střeva?

V případě pozitivní diagnózy karcinomu tlustého střeva je následná léčba každému pacientovi nastavena zcela individuálně, proto neexistuje žádné obecně platné doporučení pro každého. Při stanovení způsobu léčby záleží především na velikosti a umístění nádoru, na stádiu onemocnění, celkovém stavu pacienta a přidružených chorobách, případně i na jiných faktorech.

Podle stavu pacienta a po zhodnocení všech zmíněných faktorů pak připadá v úvahu jedna nebo i více možných léčebných metod. Z těch nejběžnějších jsou to:

• chirurgické řešení – operativní vyjmutí nádoru s postiženou částí střevanežádoucí účinky – přechodné problémy s vyprazdňováním, pooperační bolesti
• chemoterapie – užití speciálních léků ničících nádorové buňkynežádoucí účinky – individuálně dle užité léčby může dojít ke snížené odolnosti vůči infekcím, zvýšené krvácivosti, únavě, vypadávání vlasů, zažívacím problémům (nechutenství, zvracení, průjem)
• radioterapie – ozařování nádoru poškozuje rakovinné buňky a zabraňuje dalšímu růstu nádoru (často se aplikuje před operací ke zmenšení velikosti nádoru a po operaci ke zničení případných škodlivých buněk přetrvávajících v místě ložiska)nežádoucí účinky – nevolnost, zvracení, průjem, únava, podráždění pokožky v místě ozařování
• biologická léčba – podporuje vlastní obranný systém organismu v ničení nádorové tkáně (někdy kombinována s chemoterapií)nežádoucí účinky – dle typu léčby především chřipkové příznaky jako zimnice, horečka, celková slabost, nevolnost, zvracení a průjmy

Zmíněné léčebné postupy ovšem nejsou zárukou stoprocentního uzdravení každého pacienta, protože i v případě úspěšného vyléčení nádorového onemocnění existuje vždy riziko, že se rakovina opět objeví. Lidé léčení kvůli karcinomu tlustého střeva (a nejen ti) proto musí být v pravidelných intervalech nadále sledováni po celý zbytek života!

Dieta

Jak již bylo řečeno, v průběhu léčby rakoviny se u pacientů objevují četné vedlejší účinky léčby, které způsobují mimo jiné také nechutenství, zvracení a průjmy. Všechny nežádoucí účinky lze však s odbornou lékařskou pomocí výrazně omezit. Zmíněné problémy se zažíváním velmi účinně zmírňují vhodná dietologická opatření.

Vhodná výživa obsahující dostatek základních živin a kalorií je pro onkologického pacienta nezbytná, protože pomáhá předcházet úbytku hmotnosti, obnovuje tělesné síly a podporuje regeneraci zdravých tkání! Pacienti mající v průběhu léčby dostatečný příjem potravy se cítí lépe a mají více energie, která jim pomáhá lépe zvládat nepříjemné nežádoucí účinky terapie. Vhodný způsob výživy se doporučuje individuálně při konzultaci s lékařem, který nemocného seznámí i s případnými dietními doplňky.

Literatura

• Luboš Holubec a kol.: Kolorektální karcinom – současné možnosti diagnostiky a léčby, Praha 2004
• Ladislav Dušek a kol.: Epidemiologie, prevence a léčba kolorektálního karcinomu dle dostupných českých a mezinárodních dat, Praha 2012